Reklamy pište prosím POUZE sem!!! Všude jinde je mažu!!!

benner by Lucík

Dobří holubi se vracejí

5. prosince 2014 v 15:44 | Strange Ghost :3
*tento článek obsahuje vyzrazení děje*
Včera jsem se koukala na úžasnej film. Dobří holubi se vracejí. Skvěle obsazenej, příběh naprosto perfekně vystřiženej ze života. Smutný a poukazující jak nespravedlivý život je.

Film je z protialkoholní léčebny. Naprosto perfektně se tam ukazuje jak nespravedlivý systém tam je. A jak jsem zjistila, je to v každé takovéhle léčebně stejné. Příběh sám o sobě je smutný, ale ještě smutnější je, když to zažijete z první ruky a pak se na to koukáte. Zrovna včera jsem měla nesmírně špatnej den. Ve škole se mi lidi vysmáli, jediná osoba, která se se mnou bavila se na mě vysrala, vzala mi prachy a šla do ***** a mě nechali samotnou. Přestala jsem brát prášky kvůli tomu, že mi způsobili, že nemám menses a tak jsem to včera dost nesnesla. Večer jsem seděla u kompu a přemejšlela jsem jak hnusnej svět je a že bych se nejraději vrátila zpátky. Ano, i přes veškeré mé nadávání k tomuto tématu a že sem tak děsně pospíchala odtamtud pryč, radši bych se tam vrátila. A pak večer běžel tenhle film, od začátku se mi nelíbil, jelikož to bylo až bolestivě přesné. Vysmívání doktorů, šikanování sester, nadržování a topení ostatních, psaní těch posranejch deníků, dokazování jak jsou ti pacienti naprosto k ho*nu a jak se musí podřizovat. Ukazování odtrhnutí od světa. Pak najednou se ve mě něco zvrtlo, ten film se mi začal ke konci líbit. Poukazoval na to jak lidi z léčebny drží pospolu, jak život mimo je ještě horší než tam. Hlavní postavě se splnil sen, začal bydlet u své celoživotní lásky, souložil s ní kdykoli chtěl, začal psát knihu. Jednoho dne, kdy jeho přítelkyně měla vystoupení, šel obejít přátele z léčebny. Od každého dostal něco, každému něco přinesl a u každého zjistil, že léčení nepomohlo. Až nakonec došel za malířem, dostal od něj jeho nejmilejší obraz a vrátil se domů, kde dal obraz své milé, která zrovna pořádala večírek na její počest. Chtěl jí dát pusu a poblahopřát, ale ona obojí odmítla. Nakonec muž z divadla, chtěl, aby hlavní postava zazpívala. On se rozhodl pro píseň, která byla o muži, který se kvůli alkoholu objesil. Celá ta "vznešená" parta ignorantů z divadla se tomu vysmála a jemu to přišlo smutný. Vyšel nahoru kde se začal balit. Přišla za ním jeho milá a řekla mu, že ho potřebuje, že zítra má vystoupení.
"A předpokládám, že mě budeš potřebovat zítra ve tři." vymanil se z jejího sevření a odešel. Vrátil se tam, kde mu bylo líp. Do léčebny, plné nespravedlnosti a ponižování, přesto mnohem lepší než život. Byla to snad ta největší ironie v živote, že v den kdy nad tím přemejšlím, tři hodiny na to zkouknu ten film a je o úplně tom samém.
Jednou to nevydržim, vyseru se na všechny a... to je jedno. Stejně to nikdo nečte, prostě sem se chtěla jen vypsat.
Strange Ghost

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cinnamon Sylvanium Cinnamon Sylvanium | 29. ledna 2015 v 7:04 | Reagovat

Blázince jsou podivná místa: na začátku tam za nic na světě nechceš, protože máš strach, že je to jen velká klec, do které tě zavřou a odříznou tě tak od zbytku světa. Nakonec, když už tam nějakou dobu jsi, je najednou strašně těžký odejít, protože to znamená návrat do reality, před kterou jsi se tam mohla schovat. A tohle schovávání je návykový.

Pokud to místo neopouštíš s vědomím, že tě venku čeká něco lepšího, třeba jen jediná věc, ke které se můžeš upnout a cítit se dobře, tak nejsi připravená odejít.

2 Ang Ang | Web | 30. ledna 2015 v 10:26 | Reagovat

Ah. Někdy si říkám, jestli bych na takový místo nechtěla. Vypadnout z toho normálního života. někam, kam trochu zapadnu, mezi další cvoky. Hmh.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama