Reklamy pište prosím POUZE sem!!! Všude jinde je mažu!!!

benner by Lucík

Leden 2014

Ne všechno špatné vždycky musí skončit blbě

4. ledna 2014 v 22:45 | Strange Ghost :3
Upozorňuji předem, že tenhle článek bude opět jen souhrn mého retarded dne, takže vám všem přeji příjemnou zábavu :D

2013 -forever in my heart

2. ledna 2014 v 8:37 | Strange Ghost :3
No, takže mám za sebou ten nejůžasnější a nejdokonalejší rok jakej jsem kdy v životě zažila. V roce 2013, který začínal poměrně hekticky a stereotypně, se toho stalo a změnilo tolik, že do jednoho, dvou ani tisíc článků se to prostě všechno nevejde. Ale zkusím vám sem zapsat toho co nejvíc :3

Vezmu to pěkně od začátku. No, začátek roku jsem zažila v totálním stresu, jelikož jsem měla dva tejdny po novém roce talentovky na školu o které jsem si myslela, že je to to nejlepší co mě může potkat. Na základce jsem už pomalu odškrtávala hodiny, kolik jich tam ještě budu muset strávit, a celé hodiny a hodiny jsem ležela v papírech, které jsem si připravila na přijímačky. Uměla jsem to všechno nazpaměť. Ráda jsem se, vždy když jsem si opakovala vše, co jsem se naučila, koukala ven z okna jak sněží a jak vše splývá s oblohou. Zkoušky jsem udělala a od té chvíle jsem totálně *s prominutím* srala na školu. Tam jsem prostě přišla, jako moje tělo, ale moje duše prostě byla doma v posteli.

Nothing is true, everything is permitted -Kapitola 4

1. ledna 2014 v 23:18 | Strange Ghost :3 |  Nothing is true, everything is permitted
Takže, po téhle kapitole se mi ten příběh tak trochu zvrtnul no.... ehm. Pardon. Prostě, Ezio je proutník a vždycky bude. A to je na něm to krásné. Tak si na to zvykněte. :P

Strange Ghost


-----------------------------------------
Od mého příchodu do domu rozkoše a od chvíle, co jsem poznala Ezia uplynulo již devět let. Já s Eziem jsem trávila veškeré volné chvíle, které jsme měli. Každý podvečer jsme si vylezli na střechy, kde jsme si buď sedli a sledovali západ slunce nad Florencií nebo jsme si dávali závody. Často mi vyprávěl příběhy ze svého života jako assassino. Každé jeho slovo jsem hltala a chtěla jsem stále víc a víc. Připadal mi jako můj starší bratr, který byl zároveň můj nejlepší přítel. A Paola zase jako má starší sestra.
Seděla jsem v křesle, bavila se s Francescou, když tu dovnitř vpadl Ezio. "Merda!" zařval přes celý dům. Paola k němu přiběhla a snažila se zjistit, co se stalo. Já jsem se omluvila Francesce, že půjdu taky.