Reklamy pište prosím POUZE sem!!! Všude jinde je mažu!!!

benner by Lucík

Prosinec 2013

Nothing is true, everything is permitted -Kapitola 3

28. prosince 2013 v 12:20 | Strange Ghost :3 |  Nothing is true, everything is permitted
No tak další kapitola je na světě. Podle toho co mám dopsaný je tohle poslední normální a neúchylná kapitola. Začíná se z tohohle příběhu stávat víc porno než normální povídka ><"No, ale vám to snad taky vadit nebude. Ještě to ale možná přepíšu, uvidím ^^
S pozdravem
Strange Ghost


--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Takže…" začal a posunul ke mně čaj. Kolem něj si sedli dvě ženy a začali ho osahávat a zajíždět mu pod oblečení. Vzala jsem si čaj a nervózně se koukala po domě. Bylo tam rušno. Ženy se smály, nadávaly, povídaly si jedna přes druhou. Všechny měly stejný střih šatů; velký výstřih, korzet a dlouhý rozparek. "…povídej!" Napila jsem se čaje a rychle se podívala na Ezia, který si přítomnost dam viditelně užíval, a jejich ošmatávání jim oplácel více než často.
"Scusi, signore…." Začala jsem, ale byla jsem přerušena.
"Říkej mi jen Ezio!" Kývla jsem.
"Mohl bys mi prosím zopakovat na co sesptal? Nedokážu se tu soustředit!" koukla jsem se na ženy, které se kolem mne kupili a usmívali se na mne. Lokla jsem si čaje tak moc až jsem začala kašlat. "Proč jsme vůbec tady? Dyť je to vlastně bordello!" řekla jsem a pohledem jsem se omluvila všem dámám.
"Sí, ale zároveň náš jediný úkryt ve Florencii a tvůj nový domov!" Vyvalila jsem oči.
"To chceš, aby se ze mě stala puttanan?" Jen se usmál a jedné z dam vrazil několik fiorini do korzetu, chvilku na to na ní mrknul. Dáma se postavila, lehce se usmála a ladně šla ke schodům, které vedli do dalšího patra. Sledovala jsem jí jak pomalu jde po schodech a stále pokukuje po Eziovi. Koukla jsem se na něj mírně rozzuřeně. Ale on se jen začal smát, přehoupnul se přes stůl, pohladil mě po vlasech. "Jsi moc pěkná ragazza. Určitě bys měla spoustu zákazníků." Mrknul na mě. Já jsem nafoukla tváře, dala si ruce v bok a otočila se k němu zády. "Ale ale, bambina!" Vstal, přišel ke mně a otočil si mě. Pohladil mě po tváři. "Máš v sobě něco, co jsem ještě u nikoho neviděl! Tvůj talent by se neměl promrhat! Poslední měsíc jsem tě velmi často sledoval. Co se stalo s tvými rodiči?"
Zvedla jsem hlavu a podívala se mu provinile do očí. "Je to tři měsíce zpátky. Můj otec, sestry a bratr byli upáleni na piazza principale. Má matka i já jsme byli svědky. Schovali jsme se v davu a sledovali popravu. Jenže jsme obě byli hledané. Mou matku bohužel viděli, ten bastardo, které to celé řídil, na ní poslal stráže. Madre mě strčila pryč z davu a řekla, ať uteču pryč z Florencie a již se sem nevracím. Utíkala jsem pryč z piazza, za sebou jsem slyšela křik mé matky, praskání ohně a stále křik mé 'smažící se' rodiny." Zarazil mě.

Nothing is true, everything is permitted -Kapitola 2 – Před dvanácti lety

27. prosince 2013 v 23:04 | Strange Ghost :3 |  Nothing is true, everything is permitted
Tak jo, tady je pokračování. No snad se to bude líbit. Užijte si ho a já jdu mezitím pokračovat dál ve hraní AC: Revelations :3 Oh gosh... Ezio Auditore da Firenze proč jen si musel zemřít. Jeho smrt je opravdu tragédie, která by měla mít svůj vlastní den, kdy by se měl držet smutek. Celých 24 hodin! Až se jednou stanu vládcem světa (ano Strange zase jednou retardovaně sní) tak právě tenhle den bude vyhlášenej za den zesnulého hrdiny! 30. listopadu ˘^˘
Forever in our heart Ezio :3

"When I was a young man, I had liberty, but I did not see it. I had time, but I did not know it. And I had love, but I did not feel it. Many decades would pass before I understood the meaning of all three. And now, the twilight of my life, this understanding has passed into contentment.

Love, liberty, and time: once so disposable, are the fuels that drive me forward. And love, most especially, mio caro. For you, our children, our brothers and sisters. And for the vast and wonderful world that gave us life, and keeps us guessing. Endless affection, mia Sofia.

Forever yours,
Ezio Auditore."



--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Ladro! Ladro! Stůj!" Za mnou běžela banda naštvaných obyvatelů Florencie, kteří po mě házeli kamením. Utíkala jsem seč mi nohy stačili, ale můj, již ze začátku velmi malý náskok, se čím dál tím rychleji zmenšoval. Zabočila jsem do úzké uličky, ve které, jak jsem vůbec nepředpokládala, stáli stráže. "Ladro! Zastavte ji!" Stráže se nejprve podívali na běsnící dav za mnou a po chvilce i na mě. Rychle si stouply přes celou uličku a tasili proti mně své meče. I když byli jenom dva, neměla jsem sebemenší šanci se mezi nimi prosoukat. Zastavila jsem, v ruce pevně svírala měšec a zavřela oči, abych aspoň neviděla jak se ke mně blíží obouručák stráží. Najednou jsem ale uslyšela dunivou ránu a těžké heknutí. Dav jakoby se taky zastavil, chvilku jen tak stál a najednou začal ječet a všichni začali utíkat se slovy: "Assassino! Assassino!" Otevřela jsem oči a podívala se na ně. Za sebou jsem uslyšela kroky. Bála jsem se otočit. Snažila jsem se utéct, ale nohy mě neposlouchali. Třásla jsem se a pomalými pohyby se začala otáčet.

Rok plný změn

27. prosince 2013 v 10:58 | Strange Ghost :3 |  Jednorázovky
V tomhle roce se stalo více věcí než za celý můj život. Snad ta nejhlavnější změna byla v tom, že jsem začala žít, našla si kamarády, pravého kámoše a partu. Ale můj život nikoho nezajímá a zároveň já se nerada dělím o moje vzpomínky, sešrotim zas nějakou povídku. Užijte si ji...
Strange Ghost

Nothing is true, everything is permitted -Kapitola 1

26. prosince 2013 v 18:51 | Strange Ghost :3 |  Nothing is true, everything is permitted
Takže, varuju vás všechny předem; italsky já neumim, takže za jakýkoli chyby nadávejte strýčku Google! No snad se vám ta povídka bude líbit...
Strange Ghost

Kapitola 1

Slunce pomalu zapadalo. Nebe bylo zbarvené do několika odstínů růžové a vítr si přidrzle pohrával s mým oblečením. Seděl jsem na věži vysoko nad Florencií, nohy jsem měl svěšené dolů a nechával je nadnášet větrem, stejně jako mé myšlenky a vzpomínky na město před pomalu 30ti lety. Ach Cristina Calfucci… Amore mio. Vzpomínky mi ale přerušili stále rychleji se blížící kroky.

Nastolím tu nový pořádek!

26. prosince 2013 v 18:29 | Strange Ghost :3
Jelikož mě nějak zase začalo bavit psát, rozhodla jsem se že obnovím svůj blog. Chtěla jsem založit nový, ale na to sem moc líná, takže prostě tenhle akorát trochu.... přerovnám.
No, budou tu nová 'pravidla':
1) Odmítám už jakékoli Sbčka! Prostě lidi si to dělaj jen pro větší návštěvnost a pak už z donucení se jednou za uherskej rok na ten blog podívaj ale jinak je to úplně NA HOVNO!
2) Jsem líná mazat moje staré články takže všem zakazuju je číst, smát se jim, myslet na ně and stuff! Okey?! Okej! Jsem ráda že si rozumíme. ;)