Reklamy pište prosím POUZE sem!!! Všude jinde je mažu!!!

benner by Lucík

Smrt je život -Kapitola 1 -Začátek konce

6. dubna 2012 v 16:28 | Strange Ghost :3 |  Smrt je život
Doufám, že nevadí, že dneska jsem až příliš aktivní... :3 Dyžtak se omlouvám!!! Ale vynahrazuju vám ten týden v anglii... Nicméně, jsem právě dopsala 1.kapitolu "Smrt je život", tak doufám, že se bude líbit stejně jako Prolog...
Strange Ghost :3


Před dvěma lety

16.3.2058

"Vážně si myslíš, že je to dobrej nápad?" její obavy přešli už i na mě.

"Jo neboj… Nic se nám nemůže stát! Nakonec… je to můj bratr. Nikde jsem neslyšela, že je zakázáno navštěvovat příbuzné v práci…" snažila jsem se jí uklidnit, ale sama jsem dneska pociťovala, že nic není v pořádku.

"Ale je to nejlepší policajt… I když je to tvůj bratr. Neměli bychom ho rušit!" zastavila jsem se a otočila Liaru k sobě. V jejích očích byl vidět strach.

"A o koho se bojíš? O sebe? Nebo o to, že bude mít Cale průser? Sakra je ti už třináct. Chovej se jako normální člověk. Mě je stejně a na rozdíl od tebe, strach mi zas tolik nevadí…" Liara byla jasně mimo, takže nedokázala souvisle mluvit. "Vždycky jde jenom o tebe. O nikoho jinýho se nestaráš! Bojíš se jenom sama o sebe!"

"Ale tak to není!" vykoktala ze sebe Liara.

"Ne? A jak to teda je?" praštila jsem jí do ramen a pokračovala dál v cestě. Když jsem zabočila za další roh, dělili mě už jenom tři bloky od Calea, mého bratra, kterému bylo 18. let a byl považován za nejlepšího policajta ve vesnici.

"Karo, ale já se nestarám jenom o sebe." Když mě Liara doběhla, nehodlala jsem se na ní otočit.

"Dobře… Když ne, tak ne. Dokaž to! Pojď za bratrem semnou." V ruce jsem svírala bratrův oběd, který se skládal z rýže, nudlí a hub. To bylo jeho nejoblíbenější jídlo.

Liara naprázdno polkla a se strachem v hlase souhlasila.

Když jsme zabočili do ulice s obytnými domy, už začalo svítat.

"Támhle je…" zakřičela jsem radostně a chytla Liaru za ruku, aby mi nezdrhla. Viděla jsem bratra, jak zírá před sebe a s někým mluví. Jenže ve výhledu na toho s kým mluvil, mi bránil dům se světle žlutou omítkou. Já a Liara jsme doběhly k předzahrádce, když v tom jsem uviděla, jak na Calea někdo namířil pistoly a prostřelil mu hlavu. Pak tu pistoli hodil k jeho nohám a někam začal utíkat směrem k nám. Oběhl dům a já zjistila, že to nebyl jeden muž, ale dva a že to byly Caleovi nejlepší kamarádi. Frain a Luke. Tak se ti dva jmenovali. Poznali bratra ten první den v práci, kdy nastupoval k 'policajtům do ulic'. Stali se z nich nejlepší přátelé.

"Á… ahoj Karo." Řekl slizce Frain a podíval se za mě na krčící se Liaru. "A Kařino kamarádko… Co tu děláte takhle brzo?" prohlídla jsem si ho. Měl na sobě černý triko, kapsáče s černym opaskem, kam si dávali policajti zbraně, a černý pohorky.

To byla uniforma policistů v naší vesnici. Jelikož se ve vesnici žilo přátelsky, nepotřebovali železný uniformy a štíty. Stačili jim jenom vysílačky s handsfree a pár laserovejch, nervovejch a tlakovejch pistolí.

"Jdu navštívit bratra a dát mu jídlo…" podívala jsem se na mrtvolu Cale, která ležela v tratolišti krve s čistým průstřelem hlavy, po které si to už procházel masožravej chameleon, který už vytahoval oko z důlku a začal ho rozžvýkávat. Při tom pohledu mi přejel mráz po zádech a udělalo se mi z toho blbě. "Ale jak to tak vypadá, tak už jídlo potřebovat nebude!" tašku s jídlem jsem hodila po chameleonovi, který se následovně rozprskl na zdi jako moucha na autě. Jeho kosti pod tíhou tašky křupaly jako když by je někdo mlel na drť.

"A co se teď chystáte jako udělat? Půjdete za hlavním a vyžvaníte mu to?" Luke za Frainem zapraskal klouby na rukou.

"To vám před tím předělám ciferník!" řekl a už se proti mně rozběhl, ale zastavila ho Frainova ruka.

"Jenom klik kámo… Něco takovýho by naše malá kmoška neudělala… Že ne?!" řekl Frein a rozcuchal mi účes. Já mu srazila ruku z hlavy a rychlými pohyby jsem z kapsy vytáhla zrezavělou kudlu, kterou jsem našla před rokem na půdě. Probodla jsem mu ruku. Freik zaječel a chytil si dlaň. Vytáhl nůž a mrsknul jím po mě. Já se sehnula a stáhla jsem dolů i Lairu, tu ten nůž minul jenom o půl centimetru. Jak jsem tak byla v dřepu, cítila jsem, jak mi tělem proudí adrenalin. Dívala jsem se před Freikovy nohy, kam po chvíli začala kapat krev. Když jsem zvedla hlavu viděla jsem, jak mu po celé ruce stékají proudy krve a jak je ruka celá rudá. Oči měl naplněné vztekem a na čele měl vystouplý všechny žíly, co tam měl.

"Já tě zabiju…" zařval a chytnul mi vlasy. Laira se lekla a začala utíkat. Bože to ne!

"Než utečeš, kopni mi tu kudlu!" zakřičela jsem na ní, ale už mě nehodlala vnímat, jelikož za ní začal běžet Luke. Byl to dlouhán a měl dost vypracovaný svaly, ale neuměl běhat. Zato Liara, hlavně když jí šlo o život, by uběhla 10 kilometrovej maraton přes hory za deset minut. Tak ta už se nevrátí! Ale já sama měla svejch problémů dost.

Freik mi držel vlasy a jeho kudlu pod krkem, kterou mi s každým mým pohybem vrážel hlouběji a hlouběji. Nesměla jsem polknout, nebo bych si krk prořízla sama.

"Mám ji…" po chvíli přišel Luke a za sebou táhl, také za vlasy, Lairu. Co? On jí dohnal? Tenhle? Jak sakra někdo jako je Luke, mohl dohnat Lairu, která běžela o svůj život? Tohle mi nejde na rozum…

"Ahoj…" řekla smutně Laira. Odfrkla jsem si.

"Teď tě to bude trochu bolet… Nebo taky trochu víc…" řekl Freik a na chvíli mi pustil vlasy, aby mohl vytáhnout paralyzér. Tu chvíli jsem využila, kousla jsem ho do ruky s nožem, která ho už asi tak dost bolela. Upustil nůž, ale ruku měl nad mou nohou, takže se mi nůž zabodl do stehna. Vyjekla jsem bolestí, ale musela jsem vstát. Kopla jsem ho do rozkroku. Ten zapištěl, jakoby byl holka a svalil se na zem do klubíčka. Luke sebral ze země paralyzér a chtěl mě zparalyzovat, ale já byla o něco málo rychlejší. Vykopla jsem mu paralyzér z ruky a dala mu ho ke krku a zapla. Několikrát sebou zaškubal a pak se s praštěným úsměvem magora svalil na zem. Prach se zvedl a lehce jeho tělo zasypal.

"Pojď, takhle dlouho nezůstanou!" pomohla jsem Laiře vstát a oklepat se. Její černé vlasy, které jí sahaly pod zadek, byly plné listí. "Kde si byla?" Laira se jenom pousmála a začala běžet. "Počkej…" ukázala jsem jí na krvácející stehno.

"Aha… promiň. Když jsem běžela, uviděla jsem v jedné ulici tunel. Skováme se tam a tím jim třeba utečem!" přehodila si mou ruku kolem krku a běžela se mnou. Každý krok byl jako, kdyby mi všechny jehly světa probodávali tělo, a všechny najednou.

Když jsme dorazili k tomu tunelu, slyšela, jak za námi běží ti dva, těžkými kroky se přibližují a nadávají. Oba o hodně pisklavějším hlasem, než předtím.

"Jak nás našli? Jak věděli, kam jdeme?" položila jsem řečnickou otázku, na kterou jsem se přeci jenom dočkala odpovědi:

"Karo… Tvá noha!" podívala jsem se za sebe a tam byla cestička z kapek krve, které je zavedli až k nám.

"Teď už nemáme na výběr…" Laira přikývla a obě jsme udělali krok do tunelu. Byla v něm strašlivá tma. Ani metr pře sebe jsme neviděli.

"Tady jste!" uslyšeli jsme za sebou Freikův 'nový' hlas. Neudrželi jsme se a začali se smát. A proto, že jsme byli v tom tunelu, udělala se ozvěna a Freika to dožralo ještě mnohem víc. Chňapnul po mě, ale nedosáhnul na mě, ani moje vlasy. Z nějakého důvodu ovšem zůstávali stát před tunelem.

Nechaly jsme je být a vešly jsme do tmy, která nás obklopila a pohltila.

"Sakra!" začal nadávat Luke. "Proč si ji nechal jít? Ty kreténe… utekli nám!" zařval.

"Drž hubu!… Já vim! Nejsem blbej, jako ty… Ani slepej, jako ty! A na rozdíl od tebe umim číst!"

Krátká pauza…

"Aháááá…" pronesl Luke a zasmál se…

Slyšela jsem jak Freik vyťukává do mobilu čísla a pak jak s někym mluví. Ale už sme byly moc daleko na to, abych slyšela co říká…

Tma byla všude kolem. Pod nohama nám běhali krysy. Několikrát jsem slyšela, jak mi pod botou zakřupali kosti a poté bolestivé kňučení. Ale bylo jich tolik, že se jim vyhnout nedalo. Najednou jsem v čele ucítila něco ostrého a poté strašlivou bolest…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ♥Verča ♥TVD♥ ♥Verča ♥TVD♥ | Web | 6. dubna 2012 v 16:37 | Reagovat

už se těším na další pokračování :-)

2 Saskie Saskie | E-mail | Web | 6. dubna 2012 v 19:59 | Reagovat

"a pak se s praštěným úsměvem magora svalil na zem" xDDDD dobře ty! jen tak dál xDD
A určitě nevadí, ani v nejmenším, že jsi aktivní, to je spíš dobře (já mám  co říkat, vím že nejsem dost aktivní xD)

3 Strange ghost Strange ghost | Web | 6. dubna 2012 v 20:36 | Reagovat

[2]: :-D díky, ale jo jsi aktivní narozdíl od... hodně lidí :-D

[1]: a brzo se dočkáš -doufám ;-) :)

4 Sayuri-hime Sayuri-hime | E-mail | Web | 13. října 2012 v 0:50 | Reagovat

Tak to je hodně zajímavé a napínavé :-)

5 Strange ghost :3 Strange ghost :3 | Web | 13. října 2012 v 9:33 | Reagovat

[4]: Ani ne... je to spíš extrémně trapné XDDD

6 Sayuri-hime Sayuri-hime | E-mail | Web | 13. října 2012 v 12:00 | Reagovat

[5]: Není :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama