Reklamy pište prosím POUZE sem!!! Všude jinde je mažu!!!

benner by Lucík

Just (not) a dream -kapitola 4

5. dubna 2012 v 22:17 | Strange Ghost :3 |  Just (not) a dream
Po dnešku plném článků které vás nezajímají, mám pro vás mnohem zajímavější článek... Pokračování Alienina osudu... Chmpf, někdo možná se mnou souhlasit nebude, ale nechám její osud ve svých rukou, pokud vám to ovšem nevadí natolik, že byste na mě hodlali spáchat atentát :3...
Doufám, že se bude líbit :3
Strange Ghost :3


Kapitola 4
Ty modré oči ji rázem uklidnili. Rty se neusmívali, ale oči radostí překypovali.
"Ahoj..." řekla s úsměvem a praštila Alien do ramene.
"Kessey..." zakřičela rozradostněně Alien a skočila sestřence po krku. "Co tu děláš? Jak si se tu vzala? A... nebyla si náhodou před chvílí támhle?" Alien ukázala prstem na druhou stranu chodby. Zrzka se zarazila. Radost v jejich očí se ztratila a najednou celá zvážněla.
"No, to je dlouhá historka... Nechceš si sednout?"
"Jo... Proč ne?" Alien pokývla hlavou k batohu. "A co takhle rozdělat si oheň?" Kessey se upřímně zasmála a pokývala hlavou na souhlas.
Když byl oheň rozdělán pomocí zapalovače a rozpadlýh skříní, které se rozpadli z jakéhosi prapodivného důvodu, seděli Kessey i Alien naproti sobě a popíjeli čaj, který měla Alien do školy v termosce...
"Teď když jsi tu se mnou ty, tak se až tolik nebojím!" prohlásila upřímně Alien a dala si doušek teplého citronového čaje.
"Čeho?"
"Spíš 'Koho?' Já sama nevím... Stalo se to ráno... Měla jsem matiku a uprostřed hodiny jsem uslyšela hrozně divný zvuky. Když jsem vystartovala ze třídy, tak jsem zjistila, že ty zvuky jsou pravda a že jsem jak já tak celá škola v nebezpečí. Snažila jsem se někoho najít, ale nikdo tu neni! Je to divný... Jako by se s touhle budovou stalo něco... nevysvětlitelnýho. Vždyť to tu teď vypadá jako neopečvávaná budova, který je 100 let..." prohlásila Alien a praštila se loktem do sutin z betonových sloupů.
Kessey jenom mlčela a zírala do čaje.
"Děje se něco?"
"Cože? Ne, ne..." kývala hlavou "Já nevim jestli ne nebo jo... je to težké!"
"Co je těžké? Podle mě je těžké dostat se z budovi živá, ale..."zarazila se a pohlédla do modrých ustaraných očí "Co je těžké?"
"Jsem mrtvá..." prohlásila Kessey s naprostou vážností v hlase. Alien nevěděla, jestli si z ní sestřenice dělá srandu, ale nikdy takhle vážně nemluvila.
"Á... jak se to stalo? Že si..." řekla váhavě.
"Bylo to po tý smsce jak jsem ti psala. Přišel za mnou děda a prohlásil, že jde nakoupit ať se postarám o Nickeho, že došli jogurty a housky. Jak víš, obchoďák máme jenom 5minut pěšky... Jenže děda se už půl hodiny nevracel. Nechala jsem Nickeho Nickem a běžela jsem za dědou, jestli se mu nic nestalo. Když jsem doběhla před obchod, našla jsem tam zakrvácenou dědovu tašku s nákupem. Následovala jsem krvavou stopu až do slepý uličky, kde na mě čekali nějaký dva týpcy s bouchačkama a bejsbolkama... 'Dovedeš mě k ní!' prohlásil ten vyšší a vymakanější, kterej mi mířil přímo mezi oči. Netušila jsem o čem to mluví, ale oni furt ať jim to vyklopim, nebo že si to prej děda odskáče. Já sem souhlasila. Jnže... nikdy nikomu s bouchačkama nevěř... Ani chlupatejm..."
"Nejsou šedesátý léta!" prohlásila Alien která tu dobu nesnášela.
"Eh... sorry. Ani polišům. No, odbouchly nejdřív mě a pak dědu. Jenže já, vlastně moje duše, vlastně já... Já jsem vystoupila z těla a slyšela tvůj strach letěla jsem hned sem. Viděla jsem jak pobíháš po budově a rozhodla se ti pomoc. No a tak jsem teď tady..." smutně se zadívala do ohně.
"Co je?" Alien si k ní poposedla blíž.
"Děda ale svoje tělo neopustil. Z nějakého důvodu. Prostě jsem jeho duši neviděla, ani nepociťovala. Možná to bylo tím řetízkem..."
"Jakým?"
"Tím cos mu dala před třemi lety k 75. narozeninám..."
"Ten Safír?" Kessey přikývla. "Ale vždyť ty ho máš taky..."
"Ale ne jako řetízek, nosím ho v kapse, pro štěstí. Ten dědův se dotýkal jeho srdce..."
"Ale jak to že se tě můžu dotýkat a... když jsem tě objala a zavěsila se ti za krk tak jsem neupadla!" Kessey zapřemýšlela. Nadechla se, že by chtěla něco říct, ale najednou se ozvaly zase ty kroky s pilou. Alien popadla batoh, hodila si ho na rameno, zbytkem čaje uhasila oheň a běžela k chodbám. Venku byla tma a jelikož elektrika taky nefungovala, musela se Alien spolehnout na svoje instinkty. Když ale udělala první krok, podlaha se prohoupla a výhružně zavrzala. Alien se ale zastavit nemohla.
"Nechoď tam..." zakřičela Kessey a natáhla k Alien ruku, aby jí chytla, ale bylo pozdě. Podlaha se pod Alien propadla. Kessey viděla, jak sestřenčino tělo padá o patro níž a končí nabodnuté na hromadě dřevěných a betonových sutin.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama