Reklamy pište prosím POUZE sem!!! Všude jinde je mažu!!!

benner by Lucík

Válka 2055 -kapitola 6

10. března 2012 v 22:55 | Strange Ghost :3 |  Válka 2055
Takže jsem právě dopsala další kapitolku. Je zase o trochu kratší, ale musela by bejt, protože někdy je lepší kratší než delší. Pak by to nemuselo bavit... No nic, jenom chci podotknout, že si asi budete myslet, že Fehlii nic nevydrží a že bude totálně nadopovaná... Jo, obojí je pravda. Ale nakonec, je to přece taky jenom člověk. Nepíšu tu nějakou fantasy povídku s nesmrtelnou hlavní postavou, kterou neskolí ani rána od boxera přímo mezi voči Mrkající, ne? Možná nic nevydrží, ale jak jsem už zmínila, je tak trochu inspirovaná mnou a v téhle věci se mi skutečně moc podobá :3... No, nebudu tu dál žvanit, posuďte sami... Doufám, že se kapitolka bude líbit. Začínám pracovat už na sedmý, takže by mohla bejt tak do středy -snad S vyplazeným jazykem. Užijte si kapitolku
Strange Ghost :3


"Dělej… To zvládneš!" Kmeny stromů byly jenom šmouhy, nic víc. Tráva, voda, kmeny, to všechno splývalo do jednolité šmouhy plné barev.
"Já už nemůžu…" Mierra zakopla o kamen na cestě. Blíž, než by mělo, se ozvala střelba. Mierra si držela kotník. Bez dechu jsem se zeptala: "Můžeš?" Ona jenom kroutila hlavou a pořád si mnula kotník. Stáhla jsem si M14, vrazila jí Mierře do ruky a hodila si jí kolem ramena…
"Fehlii…" Mierra mi mávala rukou před obličejem. "Na co proboha koukáš?" vrazila mi facku zprava a pak zleva a znovu. Když se chystala na třetí kolo, chytla jsem její ruku naštěstí včas.
"Díky… Ale jednou mi to stačilo… Jéžiš!" povzdechla jsem si, odhodila její ruku a sebrala ze země zásobníky do M14. "Pokračujem?" Prodírali jsme se hustou trávou dál za Fersem, který tvrdil, že ví, kde ten rybník je.
"Sakra Fersi, kudy nás to vedeš?" Ze předu se nic neozývalo. Já šla jako poslední. Mierra se najednou zastavila. Já do ní vrazila a povalila ji na zem… Ruce jsem měla vedle její hlavy, ale M14 jí mlátila do brady.
"Co je?" zašeptala jsem, jakoby vedle nás někdo byl.
"Slyšíš to?" oklepala jsem se a chtěla jsem si stoupnout, ale Mierra mě stáhla opět k zemi.
"Co magoříš?"
"Tak slyšíš to?" začala být skoro hysterická.
"Ale co?"
"No… To je právě ono…" Zaposlouchala jsem se do toho ticha.
"To jsme tak daleko?" sedla jsem si na paty a hledala Ferse. Naštěstí měl u sebe mobil -a já taky. "Nebere mi to…"
"Co budeme dělat? Co budeme dělat?" Tentokrát jsem to byla já, kdo někomu jednu vrazil.
"Uklidni se…" Znovu jsem vykoukla mezi trávou, která mi byla do pasu, když jsem stála. "Určitě šel napřed. Možná si nevšiml, že jsme tu zůstali. A vůbec… Kurva… Chováš se jak malá a bezbraná, vždyť máš M16, zbrojní průkaz, černej pásek v Jiu-Jitsu. Co bys chtěla víc? A navíc; seš voják! Tak se sakra podle toho taky tak chovej!" V tu chvíli vypadala, jakoby si něco uvědomila.
"Jo promiň… Jenom mě chytla… ehm… Panika!" pousmála se a vzala si do ruky M16. "Jdeme ho najít?" Já jenom spokojeně přikývla a vzala si M14. Vyběhly jsme z úkrytu vyšlapanou cestičkou dál a dál až jsme se dostali na začátek jedné louky… Mávla jsem na znamení, abychom se rozdělily. Mierra tiše přikývla. Já šla doprava.
Cesta vedla shořeným lesem. Vedle mě se něco hýblo. Jakobych tam někoho viděla, jak tam někdo proběh. Otočila jsem se tím směrem, ale nikdo tam nebyl. Pokračovala jsem tedy po cestě dál. Najednou se mi rozvoněl mobil… Mierra… Co asi chce?
"Haló?" z druhé strany se nic neozývalo. "Mierr? Jsi tam?" Ticho. "Jestli máš strach tak si opakuj tohle; 'Jsem voják, jsem voják, jsem voják!'" Ticho. Grrr… Měla jsem toho mlčení dost. Zatípla jsem jí hovor a pokračovala dál.
Po asi 500metrech jsem znovu viděla stín, jak kolem mě proběhl. Tentokrát trochu pomaleji a tak jsem měla šanci něco trochu zaznamenat. Vím jen to, že měl černý plášť a kapuci přes hlavu. Začala jsem být trochu nervózní. Dala jsem si před obličej M14 a mířila do neznáma, kdyby se ten někdo hodlal objevit.
"Šššst…" Zaznělo to napravo ode mě. Mířila jsem tam.
"Rup…" někdo šlápnul na větev vlevo ode mě. Zase jsem mířila tam, ale radši se nepřibližovala. Šla jsem pozadu ke kmenu ohořelého, ztrouchnivělého stromu a po jeho kmenu se sesunula na zem.
Najednou jsem je viděla… Bylo jich tolik. Všichni měly černé pláště a kapuce přes hlavu v rukou drželi HK69… Ale jeden byl jako záložák a ten na mě šel zpoza toho kmenu. Vrazil mi nůž pod krk, odkopnul M14 a druhý mi svázal ruce řetězem. Přišel ke mně třetí a píchnul mi něco do krku. Udělalo se mi špatně. Pozvracela jsem se a upadla do bezvědomí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Saskie Saskie | E-mail | Web | 11. března 2012 v 10:32 | Reagovat

hustýýý... páni nemám slov O_O  O_O

2 Strange ghost Strange ghost | Web | 11. března 2012 v 10:39 | Reagovat

[1]: Děkuju :-D  O_O

3 Agee Agee | Web | 11. března 2012 v 18:51 | Reagovat

naprosto souhlasím se Saskie :-) opravdu nemám slov: krásně čtivé, napínavé... :-) musím uznat že opravdu válíš, tolik povídek a tak skvělých :D a já se sotva dokopu k těm dvoum :D :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama