Reklamy pište prosím POUZE sem!!! Všude jinde je mažu!!!

benner by Lucík

Válka 2055 -kapitola 3

5. března 2012 v 21:24 | Strange Ghost :3 |  Válka 2055
Takže... teď jsem dopsala další kapitolu. Je to trochu kratší kapitola, ale dala mi hodně práce, celý den jsem nad ní přemejšlela -i když se to nezdá :3...
No tady se konečně něco začalo dít. Není to sice ÚPLNĚ válka, ale... no ten kdo si to přečte tak ten to zjistí :3.
*sviňa Mrkající* No nic, doufám, že se vám to bude líbit :3

Strange Ghost :3


Vzbudila jsem se ještě před svítáním. Všichni ještě šťastně oddechovali a nikdo kromě mě nebyl vzhůru. Chvilku jsem jen tak ležela a zírala do stropu, ale pak mě to přestalo bavit. Byla jsem hrozně natěšená. Když už jsem takhle brzo vzhůru, tak toho alespoň využiju… Vstala jsem a převlékla se do bílého tílka, černé mikiny, černých kalhot a pohorek. Učesala jsem si vlasy a vyrazila se trochu projít.
Takové ticho… Takový… klid - alespoň tady u základen. Žádní lidé, ze kterých mi šla hlava kolem… Krása. Různě jsem se procházela po "náměstí (place)" a koukala se okny dovnitř základen, hospitalizace a stanů. Všichni spali jako zabitý. Tak jsem prošla celý plac, ale stále bylo ještě dost času, než se všichni vzbudí a než bude nástup. Bylo teprve 4:20. Povzdechla jsem si. Vzpomněla jsem si, že mimo základny a plac, ale přesto to patřilo k tomuto prostoru, je základna kapitána Iljegroviče.
"Tam jsem ještě nebyla… Tak schválně jestli ještě spí…" rozběhla jsem se přes plac. Od poslední základny k základně kapitána Iljegroviče to bylo něco kolem 2 kilometrů. To jsem měla uběhnutý za 15 minut. Vyšla jsem z formy. Když jsem přiletěla k "cíli" a podívala se pootevřenými dveřmi dovnitř, nikdo tam nebyl. Podivila jsem se. Otevřela jsem dveře úplně, ale žadný nadávky se ke mně nelinuly. Divný… pomyslela jsem si a prošla si stan. Bylo tam všechno; stoly, postele, bar, knihovna s asi 150 knihami o válkách, prohrách a vítězstvích a stůl, kde bylo zmapování zdejšího terénu, na kterém byly postavy vojáku, tanků, letadel na pérkách a bomb. Všechny postavičky byly zeleno hnědé. Dívala jsem se na to tak pečlivě, že kdyby se někdo v tu chvíli koukal, myslel by si, že to chci sníst a že nevím, co si zakousnout jako první, vojáka, nebo tank. Nebylo to poprvý co jsem tenhle "stolový plán" viděla. Když jsem byla v přípravný armádě, tak jsme se tomu učili porozumět a vymýšleli jsme různý taktiky jak porazit nepřítele a získat jeho velitele. Ale na tomhle plánku se mi něco nezdálo… něco v tom jak tam byly rozestavěný ty panáčci a tanky a vůbec všechno. Přejela jsem po desce prstem.
Au… sakra… do prstu jsem si zarazila třísku. Snažila jsem si jí pomocí jazyku vytáhnout, ale nikdy mi to moc nešlo, takže dnešek nebyl výjimkou. Když jsem tak jezdila jazykem po tom prstu a očima po tý desce všimla jsem si, že na hraně pod lištou je vidět roh papíru. Přestala jsem si "ocucávat" palec a snažila jsem se ten papír vytáhnout. Po hodně pokusech, kdy jsem roztrhala skoro celý roh, se mi to povedlo vytáhnout. Dopis? Od C.A.Morgollwitze… Prohlížela jsem si ten dopis a četla mezi řádky, takže jsem toho moc nepochytila, ale shrnutě se tam psalo o téhle válce, o tom, že jsou nějaký důkazy proti Ghafrelinu -další kapitán, co vlastní oddíl letectva- a že by se ten rozhovor, který se vedl před měsícem v Ghefru měl dokončit a vše by se mělo doprojednat… Podepsal to sám C.A.M. Koukala jsem na to s očima vytřeštěnýma, protože jsem neměla ani páru, o co se vůbec jedná. Najednou jsem zaslechla hlasy a kroky, které se velmi rychle přibližovaly. Zastrkala jsem co nejrychleji ten dopis zpátky pod lištu a smetla na zem ty útržky. Při tom jak jsem hrnula ty útržky dolů, jsem omylem shodila maketu letadla. Ta se zřítila na zem a roztříštila se na hromadu kousíčků. Nechala jsem je ležet a hledala jsem možný úkryt. Nic… Pod postelí by mě hned našli, za knihovnou nebo barem by mě taky hned viděli. Jediná možnost byl venek. Utekla jsem tak rychle jen, co to šlo, ale místo toho abych utíkala dál, zpět k základnám, jsem se schoulila u pootevřených dveří a čekala, co se bude dít dál…
"Nemyslím si, že je to zrovna dvakrát dobrý nápad…" prohlásil jeden hlas poté, co se na druhé straně stanu zavřeli dveře.
"Proč ne? A vůbec, co ty o tom tak můžeš vědět, Fergilleii…" prohlásil druhý, mnohem drsnější hlas.
"Tak zaprvé: nebyl jste to ani jeden z Vás třech, co jste dělali ty nábory! byl to hlas kapitána Iljegroviče. "A za druhý…" odmlčel se.
"Co je?" ten hlas toho čtvrtého mi byl strašně povědomí…
"Vidíte to?" další odmlčení. A najednou jsem uslyšela šustění oblečení a rychlé kroky jak se blížili k pootevřeným dveřím. Zadržela jsem dech, a jak nejrychleji to šlo, jsem se odplazila za roh stanu. Jedním okem jsem se koukala přes roh ke dveřím. Po chvíli jsem uviděla známou vysokou postavu kapitána Iljegroviče jak se rozhlíží ze dveří ven a jak je po chvíli zavře.
Znovu jsem se vrátila na své místo u dveří a schoulila se tam do klubíčka.
"Tak co?" zazněl trochu vzdálenější hlas.
"Dobrý…" odpověděl Iljegrovič. "Ale musíme si dávat pozor!" znovu jsem slyšela, jak šustí oblečení a poté i šustění papírů.
"Ty nový jsou jenom teenagerský paka… Nic nedovedou… Jsou k ničemu… 1.linie, to navrhuju já!" bylo slyšet cvaknutí zapalovače a poté jsem ucítila známý kouř cigaret.
"To se Cearstone pleteš… Byli by tu… Našli by se!" odpověděl Iljegorvič a znovu bylo slyšet cvaknutí zapalovače. "Tyhle dva…" žuchnutí papírů na stůl a kroky
"Tyhle? Tyhle? To snad nemyslíš vážně…"
"A proč ne? Statistiky nelžou…" dlouhé potáhnutí z cigarety…
"Ale jestli je to pravda…" někdo mě chytnul ze zadu za kapuci a hodil mi jí přes oči. Bezmocně jsem zaječela. Ten někdo mě chytnul pod krkem a vleknul mě dovnitř. Byl totiž čím dál tím víc cítit zápach cigaret. Hodil mě a já dopadla na skrčenou nohu, takže jsem si s ní něco udělala. Křuplo mi v ní a děsně bolela. Sakra… Sundala jsem si kapuci z očí a zamžourala po stanu… Nade mnou se skláněli tři lidé, ale z jejich rozhovoru tam měli být čtyři. Přede mě si dřepnul kapitán Iljegrovič a znovu mě chytnul pod krkem. Zvednul mě do výšky jeho očí, takže jsem pod sebou měla asi půl metru a to jsem měřila 175 cm. Sice jsem nebyla moc vysoká, ale taky ne moc nízká. Já mu mlátila do ruky, ale on ne a ne povolit. Měl ruku jako lopatu. Držel mě jenom chvilku a mě už docházel vzduch a cítila jsem, jak mi rudne obličej. Přistoupil k nám jeden muž s cigaretou v puse a fouknul mi dým na obličej…
"Ďevuška… Kolik pak si toho slyšela?" já tam mlátila kolem sebe rukama a kopala nohama, ale nebylo to nic platný.
"Cearstone… Když ji škrtím, ona nemá kyslík na to, aby vůbec dejchala, myslíš si, že ti bude odpovídat?" snažila jsem se dohlídnout na stůl a na papíry co tam ležely. Byl tam obrázek mě, Mierri a Ferse. U všeho byly o nás informace. Ale Mierra a Fers byly rudě zakroužkovaní, jenom moje fotka ne… Co to má znamenat?
"Doprdele… Ztrácíme ji! Přestaň!" někde se objevil další hlas. Ale vše kolem mě se změnilo na barevné šmouhy bez tvarů…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ami* Ami* | Web | 6. března 2012 v 13:39 | Reagovat

pěkný :-) už se to začíná hezky rozjíždět :-D a děvuška mě zabila 8-O :-P

2 Saskie Saskie | E-mail | Web | 6. března 2012 v 17:56 | Reagovat

souhlasím :D A já jsem si myslela že to budou oni 2 :D párádně se to rozjíždí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama